Proč PlayStation Classic propadl (a vyplatí se ho dnes koupit?)

Miniaturní PS1 od Sony, vydaná v roce 2018 s cílem svézt se na vlně popularity mini konzolí, si rychle vysloužila pověst velkého zklamání jakožto PlayStation Classic flop. Místo bezchybného výletu do nostalgických vzpomínek se prvním majitelům dostalo do rukou nedotažené zařízení s mizernou emulací a podivně zvolenými regionálními verzemi her. Pojďme se podrobně podívat na to, co se při uvedení na trh pokazilo, a proč soft-modding tuto drobnou konzoli v očích dnešních sběratelů kompletně vykoupil.

Zklamání z nabídky předinstalovaných her

Sony slibovalo dvacet titulů, které definovaly celou éru, ale výsledný seznam nejednoho fanouška zarazil. Výrazně chyběly zásadní hity jako Tomb Raider, Gran Turismo nebo Crash Bandicoot. Tyto absence byly z velké části způsobeny komplikovaným licencováním s vydavateli třetích stran a vypršenými hudebními právy. Bez těchto klíčových tahounů však nabídka působila prázdně pro každého, kdo si chtěl znovu prožít konec 90. let.

Rozhodnutí přibalit původní digitální ovladače namísto pozdějších analogových gamepadů navíc přímo omezilo i samotný výběr her. Protože systému chyběly PlayStation Classic controllers s analogovými páčkami, Sony nemohlo zařadit populární plošinovku Ape Escape, která byla přímo proslulá tím, že ke hraní vyžadovala DualShock. Tato hardwarová limitace zavřela dveře celé řadě 3D klasik z pozdějšího období, které definovaly závěrečná léta původní konzole.

Místo toho, aby Sony zajistilo klíčová PS1 RPG jako Suikoden II nebo zásadní maskotí plošinovky v čele se Spyro the Dragon, zaplnilo mezery těžko pochopitelnými volbami. Logické hry jako Intelligent Qube a Mr. Driller jsou sice fajn tituly, ale jen stěží reprezentují onen monumentální přechod k plnohodnotnému 3D hraní, jehož průkopníkem původní PlayStation byl. Tento nevýrazný výběr her byl prvním velkým faktorem, který stál za původním PlayStation Classic flop.

Pohroma se snímkovou frekvencí: 50Hz PAL vs. 60Hz NTSC

Nabídka her byla sice zklamáním, ale technické zpracování titulů se ukázalo jako skutečná katastrofa. Krokem, který celou retro komunitu šokoval, bylo rozhodnutí Sony použít u devíti z dvaceti obsažených her evropské 50Hz PlayStation Classic PAL games. Tyto pomalejší PAL verze byly navíc nepochopitelně distribuovány celosvětově, což znamenalo, že na ně byly odkázány i severoamerické a japonské konzole.

Evropský regionální standard PAL historicky běžel na 50 Hz, což v praxi znamenalo, že hry často nebyly optimalizované a běžely o 17,5 % pomaleji než jejich 60Hz NTSC protějšky. Vynucený výstup těchto 50Hz her na moderní 60Hz ploché televizory způsobuje vážné problémy s plynulostí obrazu (frame pacing). Tento nesoulad nutí emulátor nerovnoměrně duplikovat snímky, což vede k neustálému a rušivému trhání obrazu při pohybech kamery a rychlých akčních sekvencích.

Toto rozhodnutí zničilo zážitek z několika klíčových titulů na této mikrokonzoli. Tekken 3 a Grand Theft Auto, které stojí na přesném načasování a rychlosti, působí ve srovnání s původními NTSC verzemi těžkopádně a opožděně. Níže naleznete kompletní přehled regionálních kódů použitých u předinstalovaných her pro západní trh s vyznačením titulů, které tímto nesouladem snímkové frekvence trpí.

Osekaná emulace a konfigurace PCSX ReARMed

Místo vývoje vlastního emulátoru, jak to udělalo Nintendo u SNES Classic, sáhlo Sony po open-source emulátoru PCSX ReARMed. Ačkoli je tento emulátor na čipu s architekturou ARM vysoce schopným softwarem, tovární nastavení od Sony bylo velmi špatné. Zmíněné PS Classic emulation issues byly okamžitě zřejmé nadšencům, kteří poukazovali na naprostý nedostatek péče o kvalitu obrazového výstupu.

Základní rozhraní zcela postrádá moderní komfortní funkce, které retro hráči dnes považují za samozřejmost. Chybí filtry simulující řádkování CRT obrazovek (scanlines), rámečky vyplňující černé pruhy na širokoúhlých displejích i detailnější nastavení poměru stran. Dostanete pouze syrový, nefiltrovaný obraz z pixelů, který dává ostře vyniknout zubatým hranám raných 3D polygonů tím nejméně lichotivým způsobem.

Aby toho nebylo málo, základní emulace trpí znatelným zpožděním vstupu (input lag) a desynchronizací zvuku. Zvukové efekty v Ridge Racer Type 4 se často ozývají se zlomkem sekundy zpoždění za děním na obrazovce, což zcela bourá atmosféru. Kvůli této chybějící optimalizaci nabízelo hraní původních disků na skutečném PlayStation 1 nebo zpětně kompatibilním PlayStation 3 nesrovnatelně lepší zážitek.