Velký videoherní krach roku 1983: Proč Evropa přežila bez úhony

Videoherní krach v roce 1983 prakticky vymazal severoamerický konzolový trh. Prodejci zůstali sedět na hromadách neprodejných skladových zásob a kdysi legendární vývojářská studia jedno po druhém krachovala. Pro evropské hráče a dnešní sběratele je pochopení tohoto náhlého kolapsu klíčem ke správné orientaci v hardwarových rozdílech mezi regiony, rozpoznávání vzácných PAL verzí i pochopení toho, jak fungují ekosystémy moderních konzolí.

Přesycení trhu kolem Atari 2600 a kolaps v USA

Kořeny celého kolapsu sahají do chvíle, kdy společnost Atari ztratila kontrolu nad tím, kdo pro její hardware může vydávat hry. Poté, co skupina nespokojených programátorů z Atari odešla a založila Activision, padlo zásadní soudní rozhodnutí: vývojáři třetích stran smějí vyrábět a prodávat vlastní cartridge, aniž by museli Atari platit licenční poplatky. Absence jakékoli kontroly nad vydáváním otevřela stavidla každému, kdo měl dostatek kapitálu na výrobu. Zničehonic začaly videohry narychlo financovat i firmy, které do té doby vyráběly psí žrádlo nebo snídaňové cereálie. Výsledkem byla obří záplava nekvalitního braku (shovelware) na pultech obchodů.

Vedle přehlceného softwarového trhu začali zákazníci trpět i silnou únavou z hardwaru. Kolem roku 1983 byl trh doslova přesycen konzolemi druhé generace, z nichž každá bojovala o své místo pod televizí v obýváku. Nakupující byli zmatení roztříštěnou nabídkou, která zahrnovala Atari 2600, Atari 5200, ColecoVision, Intellivision i Magnavox Odyssey 2. Žádný z těchto systémů nebyl vzájemně kompatibilní – hra zakoupená pro jednu konzoli na jiné nefungovala, což zákaznickou základnu ještě více rozbilo.

Když bublina splaskla, u prodejců zavládla panika. V zoufalé snaze uvolnit regály pro výdělečnější zboží začaly obchody drasticky zlevňovat volné i krabicové hry. Prémiové tituly házely do výprodejových košů za zlomek jejich původní maloobchodní ceny. Tato rychlá spirála brutálních slev vedla k události známé jako severoamerický videoherní krach, které japonští vývojáři později začali přezdívat Atari shock. Poctivá vývojářská studia třetích stran nedokázala těmto likvidačním cenám konkurovat, rychle zbankrotovala a celý průmysl zamrzl.

Mýtus o skládce s E.T. vs. sběratelská realita

Často se tvrdí, že kolaps celého odvětví měly na svědomí výhradně nezvládnuté porty her Pac-Man a E.T. the Extra-Terrestrial pro Atari 2600. Ve skutečnosti tyto dvě hry krach nezpůsobily; byly pouze nejviditelnějším příznakem nenasytné korporátní nadvýroby. Atari vyrobilo víc kopií hry Pac-Man, než kolik vůbec bylo konzolí v domácnostech, a naivně předpokládalo, že si lidé koupí hardware jen proto, aby si hru zahráli. E.T. byl zase naprogramován v šibeničním termínu pouhých šesti týdnů, aby stihl předvánoční trh, což vedlo k neuvěřitelně zmatené a frustrující hratelnosti.