Kompletní přehled generací PlayStation: Průvodce pro sběratele

Zorientovat se v celém přehledu generací PlayStation vyžaduje víc než jen pamatovat si data vydání a názvy modelů. Pro sběratele a hráče v regionech PAL znamená pochopení hardwarových revizí, regionálních specifik a úskalí údržby rozdíl mezi perfektním herním zážitkem a nefunkční konzolí. Tento průvodce detailně rozebírá každou generaci od Sony, aby vám pomohl vybrat ty nejlepší modely, vyhnout se běžným hardwarovým závadám a vybudovat spolehlivou retro sbírku.

PlayStation 1 (vydání PAL v roce 1995): Éra audiofilů a modchipů

Úsvit historie konzolí PlayStation v Evropě začal koncem roku 1995 s původní šedou FAT konzolí. První nadšenci často vyhledávají model SCPH-1002 kvůli jeho přímým audio výstupům RCA a pověsti CD přehrávače audiofilské kvality. Tento konkrétní model však trpí rychlým opotřebením plastových kolejnic laserové mechaniky, což vede k přeskakování zvuku a sekání FMV videí – hráči tak často museli konzoli otočit vzhůru nohama, aby disky vůbec načetla.

Pro vracející se hráče, kteří hledají spolehlivost, jsou pozdější hardwarové revize PS1 mnohem lepší volbou. Přepracovaný model PSone Slim (SCPH-102) vydaný v roce 2000 nabízí výrazně odolnější laserovou mechaniku a kompaktní rozměry, které snadno zapadnou do moderních obývacích stěn.

Při zkoumání raného přehledu generací PlayStation se hráči v regionech PAL musí potýkat také s problémy s 50Hz optimalizací. Rané 3D hry často běžely o 17 % pomaleji a měly velké černé pruhy v horní a dolní části obrazovky v porovnání se svými protějšky z NTSC-U/J. Protože původní hardware disponuje striktním regionálním zámkem PlayStation, instalace modchipu zůstává nejpraktičtějším způsobem, jak hrát importované 60Hz tituly v jejich zamýšlené rychlosti a na celé obrazovce.

PlayStation 2 (vydání PAL v roce 2000): Zpětná kompatibilita a životnost laseru

Éra PS2 přinesla přehrávání DVD a plnou zpětnou kompatibilitu PS2 s knihovnou PS1, což z ní udělalo naprostý klenot pro retro fanoušky. Najít dnes spolehlivé konzole PlayStation PAL znamená zorientovat se v několika odlišných hardwarových revizích, z nichž každá má své výhody a nevýhody. Modely Phat jsou oblíbené pro podporu interního pevného disku, ale starší řada SCPH-30000 má znatelně hlučný ventilátor chlazení. Pozdější řada SCPH-50000 přinesla mimořádně tichý ventilátor a integrovaný IR přijímač pro dálkové ovladače DVD, ačkoli Sony kvůli snížení nákladů odstranila port i.LINK (FireWire).

Později v přehledu generací PlayStation představila Sony ultrakompaktní modely Slim. Původní Slim (řada SCPH-70000) spoléhá na externí napájecí zdroj, zatímco finální revize (SCPH-90000) integruje napájecí zdroj dovnitř pro čistší zapojení. Všechny modely Slim však ztratily podporu interních pevných disků, což je zásadní nevýhoda pro uživatele spoléhající na Free McBoot a OPL pro načítání záloh přímo z disku.

Bez ohledu na zvolený model jsou PS2 pověstné obávanou chybou Disc Read Error. Tento frustrující problém obvykle způsobuje zaprášená čočka laseru nebo selhávající posuvný mechanismus mechaniky, který má potíže se zaostřováním na DVD disky. Opatrné otevření konzole a jemné vyčištění čočky laseru 99% isopropylalkoholem a vatovou tyčinkou může zdánlivě mrtvou konzoli často vrátit k životu.

PlayStation Portable (vydání PAL v roce 2005): Disky UMD a nafukování baterií

Vstup Sony na trh handheldů přinesl grafiku v kvalitě PS2 na cesty, samotný hardware však prošel rychlým vývojem. Původní PSP-1000 působí prémiově a bytelně, ale jeho LCD displej trpí výrazným ghostingem při rychlém pohybu. Modely PSP-2000 a PSP-3000 zdvojnásobily vnitřní paměť RAM na 64 MB, což radikálně zkrátilo načítací časy her, přičemž model 3000 představil zářivý displej s širším barevným gamutem, který problémy s ghostingem odstranil. Čistě digitální PSP Go dorazilo na scénu později – nabízelo 16GB interní úložiště, ale zcela opustilo fyzickou mechaniku UMD.

Největší fyzickou hrozbou pro sběratele PSP je dnes vážné nafukování baterií. Původní lithium-iontové články z této éry expandují alarmujícím tempem, což občas vede k prasknutí krytu baterie nebo trvalému poškození základní desky konzole. Baterie ve svém PSP pravidelně kontrolujte; pokud vykazují jakékoli známky nafouknutí, bezpečně je odevzdejte v místním sběrném dvoře a pořiďte si moderní náhradní baterii od spolehlivého výrobce.

Při nákupu fyzických her musíte také pečlivě zkontrolovat plastový obal Universal Media Disc (UMD). Tyto akrylátové plastové obaly jsou neuvěřitelně křehké a mají tendenci praskat uprostřed. Pokud vidíte UMD disk držený pohromadě průhlednými plastovými svorkami nebo mu chybí oficiální logo UMD vyražené v plastu, byl přebalen do neoriginálního pouzdra. Tyto náhradní obaly sice udrží hru hratelnou, ale výrazně snižují hodnotu sběratelského kusu ve stavu CIB (Complete in Box).